JAK SE ADÉLKA ZTRATILA
Jak se Adélka ztratila
Měla
to být obyčejná procházka. Na jednom vodítku
Carmino, na dalších dvou minivodítkách
krysaříci.
Měla to být procházka relaxační.
Zpěv lesního a lučního ptactva se měl ozývat
nad vonícími lesy, zelenajícími se
lučinami a působit na duši. Procházka měla způsobit
celkovou regeneraci organismů (mého a Carminova) a
organismíčků (Adélky a Bohouška).
Po přejítí
nebezpečného úseku frekventované silnice jsem
psíkům dala volno a jala se kochat. Po náročném
pracovním dni jsem nasávala přírodu, nechala ji
zalepovat rány na duši a posilovat oběhový
systém.
Krysaříci si také zvolili svůj
specifický oběhový systém, obíhali mě a
Carmina v kruzích a důležitě přitom poštěkávali.
Jdeme
po polní cestě. Napravo pole s řepkou, nalevo les. Najednou
Carmino zastaví a zadívá se do řepky. V dalším
okamžiku přímo proti nám vybíhá ohromné
(podle Bohouška), vyděšené ( podle Carmina) zvíře.
Carmino vybíhá za ním. Já řvu na Carmína
a házím po něm vodítko. Bohoušek vybíhá
za Carminem a řve na něj, že musí poslouchat paničku a
okamžitě se vrátit. Carmíno popoběhne ještě dvacet
metrů
a vrací se ke mně. Bohoušek přibíhá
Carminovi v patách a vysvětluje mi, že on neběžel za
srnou, ale za Carminem. Připínám Carmina na vodítko
a volám Bohouška a Adélku. Bob přichází
ale Adélka není. Prostě zmizela.
18.00 hod.
-
prohledáváme s Carminem a Bobem okruh cca 100 m v
řepkovém poli
a v přilehlém lese.
18.30 hod.
-
vracíme se domů, jestli se Adélka sama nevrátila.
U domu není.
18.45 hod.
- návrat na místo
nevysvětlitelného zmizení Adélky.
18.50 hod.
- Carmino chytil Adélčinu stopu a táhne mě
řepkovým polem směrem k
rybníčku, okolo kterého
občas také chodíme na procházky. Bohoušek
hrdinsky překonává s námi řepkové
pole. V některých místech je řepka třikrát
vyšší než on. Dezorientaci v poli řeší výskoky
nad úroveň záludné
plodiny a rychlým
zorientováním, než jej Matička Země přitáhne
zpět.
19.00 hod.
- potkáváme milou paní
s fenkou špringršpaněla. Carmino zapomíná na
na
Adélčinu stopu a věnuje se nové kamarádce.
Paní mi pomáhá
prohledávat řepkové
pole.
19.30 hod.
- Bohoušek je totálně zmočen a
zbahněn, protože začíná poprchat.
dávám
si ho za bundu. Nad polem začínají kroužit dva orli.
Nalétávají
na jedno místo na poli. Tam
bude určitě Adélka! Řítíme se s paní k
k tomu místu a plašíme orly. Carmino s novou
kamarádkou chápou
vážnost situace a
nešťastně pobíhají mezi svými paničkami,
které běží, v
běhu vyskakují, mávají
rukama a vykřikují nesrozumitelné skřeky k
nebi.
Adélka stále nikde. Ale orly se nám
podařilo znechutit, a tak odlétají bez kořisti.
19.45
hod.
- volám Honzovi (manželovi) do práce.
Poděkuji paní se španělkou a
odcházím
domů, dát Bohouška do tepla. Tajně doufám, že
Adélka přece jen našla cestu a bude u domu čekat. Dům je
opuštěný. Nikde nikdo.
Začíná se stmívat.
Stále hustěji mrholí.
20.00 hod.
- návrat
s Carminem na místo, kde se Adélka ztratila. Přijíždí
Honza.
Prohledáváme všichni tři ten nešťastný
Hlubocký trojúhelník. Místo,
kde
nevysvětlitelně zmizela naše krysařice.
20.45 hod.
-
je tma, hustě prší. Všichni jsme zabahnění, Adélka
nikde. Odjíždíme
domů. Honza má nápad.
Vysadí nás s Carminem u domu a zajede k
k čerpací
stanici, koupit velikou baterku-reflektor a vrátíme se
zpět
prohledat znovu pole a les.
Zastavuje před domem. Já
a Carmino vystupujeme, Honza odjíždí
pro baterku.
Najednou se mi zdá, že se před vraty něco mihlo. Před
vraty poskakuje suchá a spokojená Adélka a vítá
nás domů. Volám na Honzu, ten, zastavuje auto a v
mlaskajících sandálech vystupuje. ,,Podívej
se, ona je před domem!" Všichni se vrháme k Adélce.
Divím se, že se nás nebojí, protože vypadáme
hrozně. Až k pasu od bahna, mokré vlasy, oblečení
přilepené na těle. Carmino má půdní-jílovito-písčitou
barvu a z konců srsti na náprsence mu odkapávají
špinavé kapky vody s hlínou. A Adélka? Suchá,
čistá, teploučká. Pod uliční lampou se jí
třpytí stříbrná sponka na červených
kšírkách. Usmívá se, mává
ocáskem a povídá : ,, No vy teda vypadáte.
Kde jste tak dlouho byli? Už mám hlad. Jdeme domů?" A
poťapkává a poskakuje před vraty.
Kde celou tu
dobu byla? Jak je možné, že se dostala domů suchá a
jak překonala silnici bez úhony? Jak trefila domů a kudy?
Jak je možné, že se tak dobře zorientovala i když jí
je teprve 5 měsíců? Na tyhle otázky nám asi
nikdy nedá odpověď. Ale lakonicky to vyjádřil
Carmino: ,,Adéla je pes se všim všudy, i když skoro není
vidět."