Jdi na obsah Jdi na menu
 


JAK JSME S CARMINEM PILOVALI POSLUŠNOST

29. 10. 2007
Jak jsme s Carminem pilovali poslušnost
 
Carmino je velmi pracovitý pes. Původně jsme chtěli psa, který hlavně výborně ohlídá dům a má v sobě trochu z Vinetoua. (Naši přátelé jsou i jeho přáteli, i když mu zrovna nevoní). Jenomže... To, co jsme chtěli, máme v Carminovi vrchovatou měrou, ale ještě několik prémiových balíčků navíc. Jednou z těch prémií je, že Carmino miluje výcvik v poslušnosti. Zejména pak, když je v kapse odměna, může se přetrhnout. Má však jednu roztomilou chybu, získanou mojí špatnou výchovou. Chce být pořád v mé přítomnosti (to má ještě raději než sýr). Hlas na něho většinou nezvyšuji, ale při procvičování odložení za pochodu musím být hlasitější. 
Cvičili jsme tenkrát na podzim na cyklistické  stezce.  Vzduch voněl  umírajícím listím, slunce se klonilo k západu a Svatojánští broučci vstávali. No a Carmino měl na povel lehat. Což se mu za pochodu moc nechtělo. Takže jsem přešla k taktice rázného povelu. Dvacet kroků svižnou chůzí horala a zvučný povel LEHNI! To byl původní plán, jak Carmina předpisově odložit za pochodu. A jdeme na to. Když se soustředím na výcvik, tak se moc nedívám okolo sebe. Nenechám se rozptylovat. A na celém světě jsem jenom já a můj pes. No a Carminovi říkám Karle. Takže pochodém vchod! Dvacet kroků a rázný povel Karle lehni!!!  A Carmino se  zastaví, ohlíží se za sebe a- rošťák - neplácne s sebou ihned na zem, jak jsem si představovala. A tak ještě jeden povel navíc:
KARLE!! LEHNI!! Carmino sebou sekne k zemi a předpisově si lehne. Já se cítím fantasticky a pokračuji svižným krokem horala dalších dvacet kroků kupředu. Zastavím, stojím!! Otáčím se a ... Carmino vzorově leží na místě odložení a tři metry za ním leží kdosi další a na zemi vedle toho kohosi leží kolo. V tu chvíli mi došlo, že cvičím na cyklistické stezce a vzhledem k tomu, že mám při nácviku poslušnosti syndrom tetřeva hlušce, zřejmě jsem svým nekompromisním, dvakrát opakovaným povelem odložila kromě Carmina i jakéhosi cyklistu! Krve by se ve mně nedořezal!!!
Běžím ke Carminovi, v rychlosti mu strčím kus sýra, ani ho neobcházím a řítím se k odloženému cyklistovi. Ten nečeká na další povel, jako Carmino a z odložení vstává bez povelu. ,,Ženská, co to tady vyvádíte, já jsem si myslel, že to řvete na mě a teprve teď mi došlo, že cvičíte psa!! To nemůžete jít na cvičák? Víte, jak jsem se lekl? " Cyklista zvedá kolo. ,,Promiňte, já jsem vás neslyšela, ale proč jste si proboha lehal, když jsem dávala povel psovi?" Cyklista si teprve teď uvědomuje absurdnost situace a začíná se usmívat. ,,Dovolte, abych se představil, jmenuji se Karel Nováček!"